26.3., poslední sobotu před Vozembouchem, jsem se ráno sešly před klubovnou. Tento den byl dosti ovlivněn již zmíněnou skautskou pěveckou soutěží, která se konala 2.4. v Medlánkách na sýpce. Stejně jako Vozembouch byl tento výlet rozdělen na dvě věkové kategorie, skautky, které nejdříve nacvičovaly, a světlušky, které napřed vyrazily na Starou radnici na výstavu Poznávej se!. Na Starou radnici jsme se dostaly na čas a to podle vyznačených bodů v mapě. Na výstavě jsme si zkusily všechno, co jsme mohly: Optické klamy, zvukové pexeso, pedalo, balanc, lyžování ve dvou a bez sněhu, poskládaly jsme lidské vnitřnosti, ale nejlepší bylo zkoušet si tvar našeho těla, teda v našem podání spíše bitva mezi holkami z obou stran této atrakce. Po tom, co jsme si všechno řádně prohlídly a ozkoušely jsme si udělaly malé závody Brnem. Úkolem bylo dorazit k dalšímu stanovišti jako první. Družstvo muselo nejdříve vyluštit šifru a pospíšit si na správné místo tak, aby byly ty, co budou čekat. Poslední šifra nás zavedla na Špilberk, kde jsme poobědvaly, zahrály jsme si jednu hru na památky a potkaly četníka. Cestou zpátky jsme se ještě párkrát sklouzly a zhouply. V klubovně jsme přemluvily skautky, aby nám zazpívaly alespoň jednu písničku. Začaly jsme nacvičovat, Pája s námi bohužel nebyla, ale poslala nám nahrávky kytary. Moc nám to s nimi nešlo, ale písničky jsme si minimálně zopakovaly a vytvořily tak dobrý základ pro nácvik konající se další pátek a tak i pro samotný Vozembouch. Vše jsme zakončily přezpíváním jen jedné písně, „Proč bychom my měly zpívat 2, ony nám předvedly také jen jednu.“ a obvyklým Zdar, Brno Nezmar, … Ha ha ha ha, cha cha.
