Není panenka jako panenka 13.11.2010

Sraz na tuto akci byl v klubovně. Počkaly jsme na opozdilce a vyrazily jsme nahoru na plácek. Úkolem každé z nás bylo obejít všechny papíry, co tu byly rozházené, a podepsat se na ty, které k nám seděly. Například: chodím do školy, mám rodinu, která mě má ráda, mám hračky, když jsem nemocná, jdu k paní doktorce, mám co jíst… a další. Dopadlo to tak, že jsme se všechny podepsaly všude. Pak nám vedení ukázalo panenku Remlu. Remla je z Etiopie a nepodepsala by se ani na jeden papír (i kdyby uměla psát, což neumí, protože nechodí do školy).
Jednou možností, jak těmto dětem aspoň trošku pomoci je šití panenek pro organizaci UNICEF. Cílem každé z nás tedy bylo ušít nějakou panenku. Všechny panenky pak pošleme do Prahy, budou vystaveny na webu a někdo si je bude moci koupit. A peníze, za které si je koupí budou použity na očkování dětí z chudých zemí. Takže jsme se rychle pustily do práce.
Napřed jsme vymyslely, jak bude naše panenka vypadat. Potom jsme si vystřihly střih na tělíčko a obkreslily ho na látku (třeba oranžovou, tělovou nebo hnědou). Nastalo stříhání, špendlení a dlouhatánské šití. Tělíčko je potřeba sešít opravdu pevně, aby pořádně drželo. Když bylo tělíčko hotové, tak jsme panenku vycpaly (starým rozstříhaným svetrem nebo vatou). A už jsme se mohly pustit do výroby šatiček.
Některé panenky měly šatičky, některé třeba sukýnku a tričko. Hranka panence dokonce vyrobila klobouček. Nakonec jsme ještě vyráběly vlásky a kreslily panence obličej. Kdo měl panenku hotovou, vyrobil jí rodný list – takže panenka měla i jméno a věděly jsme, z které země je. Úplně na závěr proběhlo velké focení a ukazování panenek rodičům, kteří pro nás přišli.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.