Intercamp 2007 ve Štrasburku

…aneb vedro, čaj a déšť

Není to tak dlouho, co jsem se u stejnojmenného programu (MS Word) mořila s podrobným a velice vyčerpávajícím popisem intercampu 2007 ve Francii.
Můj úžasný inteligentní a technicky dokonalý počítač jej však vymazal z povrchu zemského (a to toho byly prosím tři stránky!)
Nicméně jsem se rozhodla, že vám (a si) udělám radost a podělím se s vámi o zážitky, které jsou už sice poněkud staršího data, leč stále docela živé v mé paměti blahé.
Takže čím tak začít…
Pokud jste cestovatelský typ a máte rádi autobusy se spoustou pubertálních skautů, jistě se vám bude líbit zmínka o naší cestě tam. Na Zvonařce jsme se my, tedy brněnské osazenstvo (hlavní obsazení filmu: Pája, Kyška, Kvíčala a já) naší roztomilé skupinky naskládaly do autobusu a společně s ostatními v něm sledovaly filmy typu Asterix, Obelix a Mise Kleopatra… nechtějte po mně, abych si je pamatovala všechny. Jakmile přišli na řadu Návštěvníci, tak jsem to, vzhledem k pozdním nočním hodinám totálně zabalila a usnula.
Ráno jsem se několikrát probudila. (Pokaždé jsem shledala, že se ještě probudit nechci, tak jsem se zase pěkně ukolébala ke spánku…). No, nicméně potom jsem se donutila vylézt z autobusu a jít s ostatními do roztomiloučké německé…nevím, jak bych to nazvala…asi obchod se záchodem.
No, každopádně cesta byla dlouhá a my museli zase dál~čili to zn., že jsme znovu naskákali do autobusku a vydali se vstříc neznámým krajům francouzským. V Baden-badenu jsme si dali malou přestávku, obešli jsme pár bloků a zase se jelo dál.
Po strastiplné a psychicky náročné cestě jsme dorazili na místo. Roztomilý plácek… Ehm.

Za pomoci opáleného hošana (jenž měl u pasu přivázaný hrnek, nevím, na co, asi úzkostlivě lpěl na pitném režimu), kterého jsme po pár hodinách považovaly za vůdce celého IC, jsme naskládali naše ctěná zavazadla na kárku jakési „nákladní vozidlo“ a pěcha se vydali za ním. Zakufřili jsme v subcampu, který se měl stát po dalších pár dní naším domovem.
Během pár sekund (to víte, cviky ze Svojsíkáča) jsme vztyčily stan (pak jsme ho ještě desetkrát přesouvaly, jako bysme neměly co na práci, že^^) a nacpaly do něj všechny své batohy, karimatky, vařiče a podobné vymoženosti doby moderní.
Našli jsme Huberta (Pájiného přítele z Antverp) a trošku si s ním pokecaly (samozřejmě anglicky…no, řekla jsem asi tři slova španělsky, ale tak to už se nepočítá). Kyška s Pájou měly pořád strašnou chuť všem říkat Archimédův zákon francouzsky, ale k jejich smůle se buď styděly, nebo o to nikdo nejevil zájem (kdo by se taky staral o školu, když máme volno, ne?, byť francouzky…)
No…pak už si jen pamatuju, že bylo strašné vedro…nějak k večeru (překvapivě) začal být večer^^. Né, vážně…začalo se stmívat, takže to odporné, hnusné, škaredé a nervy drásající vedro alespoň trochu ustoupilo… Každopádně jsme byly unavené a rozhodly jsme se, že budeme spinkat…
Nedříve jsme všechny chtěly psát pod širákem, ale já jsem osoba od přírody zbabělá…heh…takže když se na obloze objevila obr-mračna, zalezla jsem do stanu (cheche). (Místa tam ještě trocha zbyla (byly tam všechny věci), takže mě Kvíča brzy napodobila a raději šla taky do stanu).
Díky chytré radě chytrého hošana (teď nevím, odkud byl…ale byl tam s náma) jsme tedy já a Kvíča (když se spustil déšť) nezmokly. Pája s Kyškou se na momentík uklidily k holanďankám pod igelitový stánek…no prostě noc zázraků.

Ráno nás uvítalo opravdu nemilé překvapení. Podle mého mínění muselo být přes den tak 100°C.
Vzaly jsme všechny vlajky, oblékly se do krojů a vyrazily na Opening ceremony…
Trvalo to dlouho, než jsme vyrazili všichni…čekalo se totiž na Bobana^^.
Opening ceremony byl tak zajímavý, úžasný a dokonalý……ani nápad. S nostalgií jsem vzpomínala na Edyho a Loua…ti tam bohužel nebyli (já se jim nedivím…kdyby tam byli, nejspíš by se unudili jako my). Po všech těch žvástech, kterým stejně rozuměla jenom Kyška pustili do vzduchu holuby (jako ty ptáky) a byl konec (teda konec začátku).

Zde, dávejte dobrý pozor…nastala ta nejnudnější část celého IC.
Aktivity nebyly ani trochu řízené, každý si mohl dělat, co uznal za vhodné…čili žádné mezinárodní skupiny, nic takového… Díky Kyščiné komunikativní vlastnosti jsme si pokecali s Fratíkama, kteří nás včera vyšoupli z místa (jeden z nich vypadal jako Orlando Bloom).

No, byla to opravdu zajímavá konverzace. Hoši nám zabrnkali na kytaru, kterou si půjčili od Baterky (z Krnova). Byli moc milí, ale pokud nemluvili anglicky, nerozuměla jsem jim ani slovo…(tudíž Kyška si pokecala a Pája řekla dvě slova.)

Zbytek večera jsme strávily v čajovně (kdo by odolal). Pozastavme se u slova ČAJOVNA.

To bylo totiž místo, kde jsme trávily v podstatě celý IC.
Od úžasných číšníků jsme dostaly pár skvělých rad jako například:
Vosk může někdy pálit
Nechoďte na rande se slonem, má moc velký uši
Je lepší se rychle opotřebovat, než pomalu reznout
A my jim daly taky dvě rady, jenžto jsem zapomněla, ale kdyby si drahé kolegyně vzpomněly, tak budu ráda.

V Čajovně jsme strávily celý další den (místo Hiku^^) (kdy pršelo jak pra…pašík) a snažily jsme se ochutnat co nejvíc ze všech čajů, které tam byly.
Navečer naštěstí přestalo pršet (už ani nevím, kterej večer to byl) a my jsme se odvážně rozhodly spát znovu pod širým nebem. Chlapci nám to potvrdili tím, že také spali pod širým nebem…
Ale co se nestalo…ráno začalo pršet ještě víc, než kdy dřív…A když přestalo, začalo být znovu to nesnesitelné vedro. + bylo, že nám mohly uschnout spacáky, -, že bylo to odporný vedro(!!!).
Co se dalo celý den dělat? Nic…jen toužebně čekat na večer…či dělat to, co Pája s Kvíčou (odešly swopovat), Kyška spala a já si prohlížela Vlkův deník (fakt moc pěkně vedený se spoustou fotek).
Když konečně nastal večer, shromáždily jsme naše věci a se u autobusu. Rozhodili jsme se odjet den před closing ceremony (ještě že tak, nechtěla bych vidět, jak ty holuby zase chytají po obloze). Před odjezdem jsme se snažily rozptýlit disko tancem na cokoliv, co vycházelo od pódia…no, ale nakonec nás autobus pohltil. Zamávali jsme všem, co zamávali nám…hlavně čajovákům, kde jsme trhli rekord v pití čaje na IC a autobus se rozjel…a konečně vypadl z té díry plné skautů^^.

Autobus nás znovu vyplivl ve Strassbourgu. Už byla noc a my se po tmě procházeli městem. Moc lidí tam nebylo a my měli hlad. Nakonec jsme si koupili palačinky a byli spokojení…vyrazili jsme zpět do autobusu a nastala velká cesta zpět domů. (Cestou jsme se ještě stavovali v jakýmsi městě, ale jeho jméno jsem zapomněla, takže smůla, jen vím, že jsme tam pili odpornou vodu z pramene (prý byl léčivý^^).

Tak a to je úplný konec této vyčerpávající reportáže, kterou jsem pro vás ve slabé chvilce sepsala. Doufám, že vás neodradila od Intercampování, protože když pominu tento (který byl fakt hrozný), tak IC jsou úplně super akce na poznávání ostatních skautů a skautek třeba i z jiných zemí. Další se koná v Německu a pořádají ho Němci, takže očekávám, že to bude pravý opak tohoto (všechno podle pravítka, jak podotknul Vlk^^).
A taky doufám, že na něj zase pojedu.
Takže už zbývá jen dodat: iterrrrrrrrrrrrr-camp!

IC 2007 Strassbourg

…aneb vedro, čaj a déšť

Není to tak dlouho, co jsem se u stejnojmenného programu (MS Word) mořila s podrobným a velice vyčerpávajícím popisem intercampu 2007 ve Francii.
Můj úžasný inteligentní a technicky dokonalý počítač jej však vymazal z povrchu zemského (a to toho byly prosím tři stránky!)
Nicméně jsem se rozhodla, že vám (a si) udělám radost a podělím se s vámi o zážitky, které jsou už sice poněkud staršího data, leč stále docela živé v mé paměti blahé.
Takže čím tak začít…
Pokud jste cestovatelský typ a máte rádi autobusy se spoustou pubertálních skautů, jistě se vám bude líbit zmínka o naší cestě tam. Na Zvonařce jsme se my, tedy brněnské osazenstvo (hlavní obsazení filmu: Pája, Kyška, Kvíčala a já) naší roztomilé skupinky naskládaly do autobusu a společně s ostatními v něm sledovaly filmy typu Asterix, Obelix a Mise Kleopatra… nechtějte po mně, abych si je pamatovala všechny. Jakmile přišli na řadu Návštěvníci, tak jsem to, vzhledem k pozdním nočním hodinám totálně zabalila a usnula.
Ráno jsem se několikrát probudila. (Pokaždé jsem shledala, že se ještě probudit nechci, tak jsem se zase pěkně ukolébala ke spánku…). No, nicméně potom jsem se donutila vylézt z autobusu a jít s ostatními do roztomiloučké německé…nevím, jak bych to nazvala…asi obchod se záchodem.
No, každopádně cesta byla dlouhá a my museli zase dál~čili to zn., že jsme znovu naskákali do autobusku a vydali se vstříc neznámým krajům francouzským. V Baden-badenu jsme si dali malou přestávku, obešli jsme pár bloků a zase se jelo dál.
Po strastiplné a psychicky náročné cestě jsme dorazili na místo. Roztomilý plácek… Ehm.

Za pomoci opáleného hošana (jenž měl u pasu přivázaný hrnek, nevím, na co, asi úzkostlivě lpěl na pitném režimu), kterého jsme po pár hodinách považovaly za vůdce celého IC, jsme naskládali naše ctěná zavazadla na kárku jakési „nákladní vozidlo“ a pěcha se vydali za ním. Zakufřili jsme v subcampu, který se měl stát po dalších pár dní naším domovem.
Během pár sekund (to víte, cviky ze Svojsíkáča) jsme vztyčily stan (pak jsme ho ještě desetkrát přesouvaly, jako bysme neměly co na práci, že^^) a nacpaly do něj všechny své batohy, karimatky, vařiče a podobné vymoženosti doby moderní.
Našli jsme Huberta (Pájiného přítele z Antverp) a trošku si s ním pokecaly (samozřejmě anglicky…no, řekla jsem asi tři slova španělsky, ale tak to už se nepočítá). Kyška s Pájou měly pořád strašnou chuť všem říkat Archimédův zákon francouzsky, ale k jejich smůle se buď styděly, nebo o to nikdo nejevil zájem (kdo by se taky staral o školu, když máme volno, ne?, byť francouzky…)
No…pak už si jen pamatuju, že bylo strašné vedro…nějak k večeru (překvapivě) začal být večer^^. Né, vážně…začalo se stmívat, takže to odporné, hnusné, škaredé a nervy drásající vedro alespoň trochu ustoupilo… Každopádně jsme byly unavené a rozhodly jsme se, že budeme spinkat…
Nedříve jsme všechny chtěly psát pod širákem, ale já jsem osoba od přírody zbabělá…heh…takže když se na obloze objevila obr-mračna, zalezla jsem do stanu (cheche). (Místa tam ještě trocha zbyla (byly tam všechny věci), takže mě Kvíča brzy napodobila a raději šla taky do stanu).
Díky chytré radě chytrého hošana (teď nevím, odkud byl…ale byl tam s náma) jsme tedy já a Kvíča (když se spustil déšť) nezmokly. Pája s Kyškou se na momentík uklidily k holanďankám pod igelitový stánek…no prostě noc zázraků.

Ráno nás uvítalo opravdu nemilé překvapení. Podle mého mínění muselo být přes den tak 100°C.
Vzaly jsme všechny vlajky, oblékly se do krojů a vyrazily na Opening ceremony…
Trvalo to dlouho, než jsme vyrazili všichni…čekalo se totiž na Bobana^^.
Opening ceremony byl tak zajímavý, úžasný a dokonalý……ani nápad. S nostalgií jsem vzpomínala na Edyho a Loua…ti tam bohužel nebyli (já se jim nedivím…kdyby tam byli, nejspíš by se unudili jako my). Po všech těch žvástech, kterým stejně rozuměla jenom Kyška pustili do vzduchu holuby (jako ty ptáky) a byl konec (teda konec začátku).

Zde, dávejte dobrý pozor…nastala ta nejnudnější část celého IC.
Aktivity nebyly ani trochu řízené, každý si mohl dělat, co uznal za vhodné…čili žádné mezinárodní skupiny, nic takového… Díky Kyščiné komunikativní vlastnosti jsme si pokecali s Fratíkama, kteří nás včera vyšoupli z místa (jeden z nich vypadal jako Orlando Bloom).

No, byla to opravdu zajímavá konverzace. Hoši nám zabrnkali na kytaru, kterou si půjčili od Baterky (z Krnova). Byli moc milí, ale pokud nemluvili anglicky, nerozuměla jsem jim ani slovo…(tudíž Kyška si pokecala a Pája řekla dvě slova.)

Zbytek večera jsme strávily v čajovně (kdo by odolal). Pozastavme se u slova ČAJOVNA.

To bylo totiž místo, kde jsme trávily v podstatě celý IC.
Od úžasných číšníků jsme dostaly pár skvělých rad jako například:
Vosk může někdy pálit
Nechoďte na rande se slonem, má moc velký uši
Je lepší se rychle opotřebovat, než pomalu reznout
A my jim daly taky dvě rady, jenžto jsem zapomněla, ale kdyby si drahé kolegyně vzpomněly, tak budu ráda.

Zde máte jedinečnou možnost si prohlédnout čajový lístek (ty čaje, co jsou u nich tečky jsme pily). [Klikněte pro náhled]

V Čajovně jsme strávily celý další den (místo Hiku^^) (kdy pršelo jak pra…pašík) a snažily jsme se ochutnat co nejvíc ze všech čajů, které tam byly.
Navečer naštěstí přestalo pršet (už ani nevím, kterej večer to byl) a my jsme se odvážně rozhodly spát znovu pod širým nebem. Chlapci nám to potvrdili tím, že také spali pod širým nebem…
Ale co se nestalo…ráno začalo pršet ještě víc, než kdy dřív…A když přestalo, začalo být znovu to nesnesitelné vedro. + bylo, že nám mohly uschnout spacáky, -, že bylo to odporný vedro(!!!).
Co se dalo celý den dělat? Nic…jen toužebně čekat na večer…či dělat to, co Pája s Kvíčou (odešly swopovat), Kyška spala a já si prohlížela Vlkův deník (fakt moc pěkně vedený se spoustou fotek).
Když konečně nastal večer, shromáždily jsme naše věci a se u autobusu. Rozhodili jsme se odjet den před closing ceremony (ještě že tak, nechtěla bych vidět, jak ty holuby zase chytají po obloze). Před odjezdem jsme se snažily rozptýlit disko tancem na cokoliv, co vycházelo od pódia…no, ale nakonec nás autobus pohltil. Zamávali jsme všem, co zamávali nám…hlavně čajovákům, kde jsme trhli rekord v pití čaje na IC a autobus se rozjel…a konečně vypadl z té díry plné skautů^^.

Autobus nás znovu vyplivl ve Strassbourgu. Už byla noc a my se po tmě procházeli městem. Moc lidí tam nebylo a my měli hlad. Nakonec jsme si koupili palačinky a byli spokojení…vyrazili jsme zpět do autobusu a nastala velká cesta zpět domů. (Cestou jsme se ještě stavovali v jakýmsi městě, ale jeho jméno jsem zapomněla, takže smůla, jen vím, že jsme tam pili odpornou vodu z pramene (prý byl léčivý^^).

Tak a to je úplný konec této vyčerpávající reportáže, kterou jsem pro vás ve slabé chvilce sepsala. Doufám, že vás neodradila od Intercampování, protože když pominu tento (který byl fakt hrozný), tak IC jsou úplně super akce na poznávání ostatních skautů a skautek třeba i z jiných zemí. Další se koná v Německu a pořádají ho Němci, takže očekávám, že to bude pravý opak tohoto (všechno podle pravítka, jak podotknul Vlk^^).
A taky doufám, že na něj zase pojedu.
Takže už zbývá jen dodat: iterrrrrrrrrrrrr-camp!

Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.