Družiňák Ještěrek 2.10.2010

Z Hlavního nádraží jsme vlakem dojely do Kuřimi. Tady jsme potkaly malou holčičku Lucinku a vyrazily s ní na výlet k mlýnu jejího dědečka.

Cestou nám Lucinka vyprávěla příhody z prázdnin, které každoročně u dědy trávila. Povídala nám, jak její prababička měla ráda přírodu, jak našla kouzelnou lucernu, se kterou se každý večer mohla proměnit ve světlušku, že i Lucinka tuto lucernu měla a zažila s ní spoustu dobrodružství, ale také o zlých tvorech z jeskyně, kteří lucernu chtěli zničit.

My jsme si s ní tyto příběhy prožily. Na půdě jsme překonaly pavučinu zlého pavouka. Na další zastávce jsme našly lucernu mezi vším harampádím a předaly Lucince. Dále jsme si také zkusily najít cestu domů z hlubokého lesa. Prožily jsme ale i větší katastrofy: Lucinka z nepozornosti zapomněla lucernu a tvorové z jeskyně ji ukradly, naštěstí světluškám pomohla ropucha Fujka, která opustila jeskyni a svým dlouhým jazykem ji zachránila, když ji tvorové shodili ze skály. My jsme si také zkusily, jak je těžké zacházet s tak dlouhým jazykem.

Lucinčin příběh pomalu končil, ale i my jsme dostaly nabídku od světlušek, prožívat s nimi a Luckou další příběhy, ale jen za podmínky, že splníme úkoly, které si pro nás nachystaly. Úkoly byly ze všech 6 oblastí stezky, kterou holky po splnění za odměnu dostaly.

To už jsme byly kousek od Řečkovic a nezbývalo nic než dojít na návrat za rodiči, kde jsem si zařvaly pokřik a rozešly se každý směrem ke svému domovu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.