Čtyřdeňák s Lotrandem a Zubejdou, 28. – 31. 10. 2010

Na čtyřdeňák o podzimních prázdninách jsme se tentokrát vydaly do Chotěboře, nedaleko Havlíčkova Brodu. Po ubytování se v místní klubovně, která byla v podobě samostatného skautského domku u centra města, jsme se dozvěděly, že za lesy hlubokými a kopci oblými rozkládá se česká kotlina, ve které žijí kromě řemeslníků i loupežníci. A nejukrutnější z nich je arciloupežník Lotrando. Jako správní loupežníci jsme si zkusily, jaké to je krást. Potom jsme zjistily, že starý Lotrando má syna, který trochu přerost („a mně bylo divný, že tady nevisej pleny“) a rozhodl se ho vykoupat, odvšivit, učesat, voblíct a ráno ho poslat do té nejlepší školy, protože na to má. Na vykoupání Lotranda od té největší špíny a následně vydrhnout do úplné čistoty bylo potřeba ze dvou nádrží (kotlíků) přelžičkovat vodu do dvou van (ešusů). Vítěznému družstvu se podařilo načerpat skoro celou vanu.

V další části čtvrtečního odpoledne jsme se seznámily s krásnou, ale nemocnou princeznou Zubejdou – dcerou velkého sultána Solimána („vládce náš, slunce naše jasné“), který má velké břicho a velké starosti se svou jedinou dcerou. Sultán doufá, že Zubejdu vyléčí procházky, které jí koupil a proto jsme si v družstvech vyzkoušely, jaké to je, zahrát takovou procházku. Zubejda se podívala do své budoucnosti a taky na cirkus, ale bohužel dál chřadla, bledla a hubla.

Pan Lustig tvrdil, že by princeznu mohl vyléčit pravý, nefalšovaný a študovaný doktor z Čech a vydal se spolu s velbloudem, Hálím, Bélím a Zelím na cestu.

Mezitím se v české kotlině dostal mladý Lotrando do kláštera, kde ho měli mimo jiné naučit francouzsky a německy. Lotrando si myslel, že písmeno A vypadá jako domeček, a tak jsme ze svých těl vytvořily taky různá písmena a slova. Určitě z toho budou pěkné fotky. V klášteře se učí hodně věcem, a proto jsme se taky naučily něco nového – indický sport Kabaddi, který obsahuje prvky týmové hry i osobního souboje.

Na závěr čtvrtečního dne jsme si vyrobily takové zvláštní krasohledy, které vypadaly podobně jako ten, kterým muezzin vyhlížel pana Lustiga s doktory. („už jedou?“ „nejedou“ „a díváš se?“ „dívám“ „tak se dívej pořádně“)

V pátek ráno nás vzbudil Lotrando s tím, že viděl rudokožce (indiána) na stromě a že ho musíme odříznout. Tak většina z nás běžela ke stromu, na kterém byl rudokožec uvázaný a odvázala ho. Ukázalo se ale, že pan rudokožec není žádný indián, ale pan Lustig, kterého přepadli loupežníci. Všem nám to nadšeně povídal a trochu si u toho i zanadával („písek!“). Pochlubil se jabloneckou bižuterií, která byla moc hezká, a proto jsme si taky vyrobily každá svůj náramek nebo náhrdelník. Pan Lustig měl u sebe obrázek smutné princezny Zubejdy, který jsme si po trojicích složily, ale napřed jsme musely získat jednotlivé části obličeje. Například pro nos trojice musela poznat po čichu co je v krabičkách a pro obočí 30 krát to svoje zvednout.

V následující scéně starý Lotrando umírá a předává mladému Lotrandovi své řemeslo – loupežnictví – spolu s radou: „Hlavně, chlapče, nepracuj!“. Duše starého Lotranda byla obtěžkána velkým množstvím hrozných skutků, a tak místo do nebe zamířila jinam… A my jsme si zkusily očistit naše duše, protože skautka je čistá v myšlení, slovech i skutcích. Někteří tak přišli na to, že není dobré nechávat někoho samotného, když potřebuje pomoct.

Lotrando nikdy v životě neloupil a byl slušně vychovaný… tak to pro něj bylo těžké a holky si zkusily, jaké to je získávat informace o městě, kde zrovna jsou, zároveň s loupením a braním životů jiné loupežnické bandě.

Lotrandova maminka mu přes Vincka poslala čtyřlístek, aby ho měl na památkua tak jsme si všechny podepsaly své krásné zelené čtyřlístky, abychom ho měly na památku celého čtyřdeňáku, ale hlavně na Lotranda. Lotrando se setkal s drvoštěpem, který ho naučil kácení stromů. Nebyla to pořádná práce, ale jenom takové šolíchání. Když tu se najednou objevila zahraniční výprava s velbloudem a chtěla vzít Drvoštěpa, který se jmenoval Drnec s sebou, protože byl určitě doktor, když jeho jméno začínalo na Dr.. Drnec se ale napřed musel zeptat ženy, a tak jsme se seznámili („seznamte se, seznamte se“) se všemi pomocí písničky. Hálí se potom rozhodl, že za sultánem Solimánem musíme vyrazit co nejdřív, proto jsme se všechny sbalily a nachystaly se před klubovnu, kde nám Lotrando řekl, že si to Hálí rozmyslel a pojedeme až ráno. Takže jsme se ráno vzbudily a vyrazily („putování, putování, putování za prací“) údolím řeky Doubravy do země solimánské. Po cestě jsme viděli i 3 raky! Až jsme večer doputovaly a odpočinuly si, Hálí zjistil že my nedoktoři a zavřel nás do vězení, kde jsme musely vyřešit několik hádanek a rébusů, než Lotranda napadlo, že kam nemůže Slunce, musí doktor. Protože byl palác celý zarostlý, musely jsme okolní stromy pokácet a přitom tancovat dupáka…

Zubejda vykoukla z okna, ucítila chleba s tvarohem a šla si kousnout… Od koho? No přece od Lotranda! Sultán se šel podívat, uznal, že se jeho dcerunka nacpává, pochválil doktory a tři dny jsme se radovaly. Teda hlavně jsme se radovaly večer, když jsme se všechny nachystaly na oslavu pořádanou sultánem za to, že se Zubejda uzdravila. Nechybělo občerstvení a tance (polka i břišní). Těsně před tím, než se šlo spát, se Zubejda s Lotrandem divili, jaktože si rozumí, když ani jeden nezná řeč toho druhého a Zubejda se rozplývala nad tím, jak Lotrando umí jmenovat hvězdy a ohánět se sekerou. Jenže….. Zubejda se má vdávat, bude sedmá žena… nějakýho sultána..:(

V neděli ráno jsme zjistily, že Lotrando stůně – je zamilovaný až po uši. Tatínek sultán naštěstí nic nemá proti tomu, že se Zubejda s Lotrandem mají rádi, a tak se Lotrando rychle uzdravil a všechno dobře dopadlo. Teda ještě jedna otázka… kdo je Lamad? Když si budete opakovat její jméno pořád dokola, dojde vám určitě, že je to ve skutečnosti Madla – Lotrandova maminka, kterou prodal starý Lotrando do otroctví. A tak se z Lotranda stal jen polosirotek…

„Nám se stalo něco překrásného…“

Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.